Psychologové a sexuologové praktikující tantru: Jak přístupy pomáhají léčit trauma

Stojíte před tím, že něco vás trápí, ale nevíte, jak to vyjádřit. Možná se cítíte ztuhle, odtržení od vlastního těla, nebo se bojíte blízkosti, i když ji hluboce potřebujete. Mnoho lidí, kteří prošla trauma, se s tím potýká. Tradiční psychoterapie může pomoci, ale někdy se zdá, že slova nestačí. A právě tady začíná tantra - ne jako nějaká tajemná mystika, ale jako praktický nástroj, který spojuje tělo, dech a energii s psychologickým zpracováním.

Tantra není jen o sexu

Mnoho lidí si představuje tantru jako něco, co se děje v posteli. To je nesmysl. Tantra je o tom, jak se naučit být přítomný. O tom, jak přestat být jen hlavou a začít cítit své tělo. V psychologické praxi to znamená, že klient, který má trauma z dětství, se může naučit znovu spojit s tělem, které ho kdysi zradilo. Nejde o to, aby se něco „dělo“ s partnerem - někdy se vůbec nejedná o partnera. Jde o to, jak se naučit udržet energii uvnitř, místo aby se vypouštěla v reakci na strach, hněv nebo zážitek.

Práce s taoistickými technikami, které popisují Mantak Chia a Michael Winn, je zde klíčová. Není to o tom, jak dlouho vydržet. Je to o tom, jak přesměrovat sexuální energii z pohlavních orgánů do srdce, mozku, do žláz. Když se to naučíte, začnete cítit, že nejste jen „zraněná hlava“. Stáváte se celistvým. A to je přesně to, co mnoho terapeutů hledá - způsob, jak překonat rozdělení mezi myslí a tělem.

Od Freuda k tantrě: jiný pohled na sexuální energii

Freud v roce 1895 říkal, že trauma je často sexuálního charakteru a že se projevuje tělem - jako bolesti, nevysvětlitelné pocity, neschopnost se pohybovat. Jeho případ Anny O. ukazuje, jak slova a hypnóza mohou odhalit skryté bolesti. Ale Freud viděl sexuální energii jako něco, co je třeba kontrolovat, vyčistit, uklidnit. Tantra to vidí jinak. Nevidí ji jako zdroj nemoci, ale jako zdroj života. Když se trauma stane součástí vaší energie, neznamená to, že musíte být jeho vězněm. Můžete ji přeměnit.

U žen ve středním věku, které procházejí menopauzou, je to zvlášť silné. Diana Richardson a Janet McGeever popisují, jak ženy v tomto věku často přirozeně vstupují do „tantričtější fáze“. Nejsou už jen „tělo, které přestává fungovat“. Stávají se silnějšími, kreativnějšími, hluboce přítomnějšími. Tantra jim pomáhá přijmout tyto změny jako přirozený přechod, ne jako selhání. A to je důležité - ne každé trauma je způsobeno násilím. Někdy je to jen to, že jste se naučili, že vaše tělo není bezpečné. Tantra to mění.

Co dělá praktikující psycholog nebo sexuolog?

Není to tak, že by se všichni psychologové v Česku naučili tantrické techniky na univerzitě. Vzdělávání na českých fakultách se o tantra nezmiňuje. Ale někteří terapeuté, kteří už pracují s trauma, začali hledat jiné nástroje. Někteří absolvovali školení v zahraničí - například u International School of Temple Arts nebo pod vedením Mantaka Chia. Ti pak tyto metody integrují do své praxe, ale ne jako „tantra masáž“, ale jako energetickou psychoterapii.

Praktikující nejprve vytvoří bezpečný prostor. Bez dotyku, bez tlaku. Zkoumají, jak klient dýchá, jak drží tělo, jak reaguje na ticho. Pak začnou s jednoduchými cvičeními - jako je sledování dechu v břiše, nebo pohyb rukou, který pomáhá přesměrovat energii. Nejde o to, aby klient „něco cítil“. Jde o to, aby se naučil „neodmítat“ to, co cítí. I když je to strach. I když je to pocity, které mu připomínají minulost.

Pro někoho to znamená, že se v jedné sezení naučí udržet dech, když se mu zvedne srdeční frekvence. Pro jiného to znamená, že poprvé v životě necítí, že by se měl „nějak chovat“, když je blízko druhému člověku. A to je pravá změna.

Problémy v České republice: neexistuje certifikace

Tady je problém. V Česku neexistuje žádná oficiální certifikace pro psychology nebo sexuology, kteří chtějí používat tantrické přístupy. Není to jako v Německu nebo Nizozemsku, kde existují registrované asociace. V Česku to je všechno neformální. Někdo si přečetl knihu Chia a Winnse z roku 2011, absolvoval školení v Indii nebo Thajsku, a začne pracovat. Není to illegalní - ale není to ani regulované.

To znamená, že klient nemá žádnou jistotu. Kdo vás vede? Máte nějaké zkušenosti? Jak dlouho pracujete s těmito metodami? Kdo vás školil? Kdo vás kontroloval? Odpovědi jsou tiché. Na fórech jako FOLKLOR.cz se lidé baví, hledají komunitu, sdílejí zkušenosti. Ale neexistují žádné statistiky. Neexistují žádné studie, které by ukazovaly, kolik lidí se zlepšilo. Neexistuje ani žádný systém, který by řekl: „Tento terapeut je kvalifikovaný.“

Toto je největší překážka. Lidé hledají pomoc, ale nevědí, kde. A terapeuti, kteří chtějí pracovat s těmito metodami, se cítí izolovaní. Nemají kam jít pro podporu, nevědí, jak se učit dál, nemají možnost, aby se jejich práce ověřila.

Je to bezpečné? Co když to zhorší?

Kritici říkají, že tantrické techniky mohou vést k „autohypnotickému stavu“. To znamená, že klient může ztratit kontakt s realitou, když se ponoří do vnitřních pocitů. A pokud není veden kvalifikovaně, může se stát, že trauma nezpracuje, ale zhorší. To je skutečné riziko. Ne každý, kdo se učí tantra, je terapeut. A ne každý, kdo se učí terapii, je schopen pracovat s energií.

Ale to není důvod, abychom to všechno zamítli. Stejně jako bychom neměli zamítnout psychoanalýzu jen proto, že někdy selhala. Klíč je v kvalitě. V přípravě. V tom, aby terapeut měl nejen znalosti, ale i osobní zkušenost. A aby věděl, kdy zastavit, kdy přesměrovat, kdy předat klienta jinému specialistovi.

Nejlepší terapeuti, se kterými jsem mluvil, říkají: „Nechávám klienta vést.“ Neříkají: „Teď udělej to.“ Říkají: „Co cítíš?“ A pak se prostě drží ticha. A v tom tichu se něco mění.

Co můžete dělat, pokud hledáte pomoc?

Pokud hledáte psychologa nebo sexuologa, který používá tantrické přístupy, nechte se vést tímto:

1. Zeptejte se: „Máte nějaké školení v oblasti energetické práce nebo tantrických technik?“
2. Požádejte o detaily: „Kdo vás školil? Jak dlouho to praktikujete?“
3. Požádejte o příklad: „Jak byste pomohli někomu, kdo má trauma z dětství?“
4. Nechte se vést svým tělem. Pokud vám při hovoru přijde, že něco není v pořádku - důvěřujte tomu.
5. Pokud se vám zdá, že vás někdo „naučí“ nějakým technikám bez bezpečného prostředí - odmítněte.

Není to o tom, jestli je tantra „správná“. Je to o tom, jestli je ten, kdo vás vede, důvěryhodný. A jestli se cítíte v jeho přítomnosti bezpečně.

Budoucnost: potřebujeme vědu, ne mystiku

Tantra není náboženství. Není to magie. Je to systém, který využívá tělo a energii k zpracování emocí. A právě proto by měla být vědecky zkoumána. V Česku nejsou žádné studie, které by měřily její účinky na trauma. Žádné kontrolované pokusy. Žádné srovnání s klasickou terapií.

A to je tragédie. Protože lidé potřebují. A právě tito terapeuti - ti, kteří se učili, pracují, neztrácejí naději - potřebují podporu. Ne jako „tantra masáž“, ale jako legitimní součást psychologické praxe.

Budoucnost bude záviset na tom, zda se někdo rozhodne - ne na fóru, ne v knize - ale v laboratoři, v klinice, v univerzitě - začít měřit. Měřit, jak se změní dech, jak se sníží úroveň kortizolu, jak se zlepší spánek, jak se lidé cítí po šesti měsících. A až to bude, až budou mít data, až budou mít výsledky - až to bude - bude možné říct: „Ano. To funguje.“

Až to bude, bude možné, aby se každý, kdo má trauma, mohl obrátit na terapeuta a vědět: „Tady je někdo, kdo ví, co dělá. A ví, jak mi pomoci.“